Abychom pochopili základní terminologii a principy v čínské medicíně, musíme zabrousit hluboko do čínské filozofie, teorie dvou protikladů Yin a Yang a teorie pěti prvků – dřevo, oheň, země, kov a voda. Fungování lidského těla je popsáno právě pomocí těchto symbolů. Stejně jako je pět prvků, tak i lidské tělo je rozděleno do pěti základních skupin, kterým vévodí pět orgánů – játra, srdce, slezina, plíce a ledviny. Fungování každého z těchto orgánů je pak těsně spojeno s dalšími částmi těla a dokonce i s psychikou. Právě proto se problém, který je uvnitř těla, projeví i vně – rozbolí nás hlava, objeví se vyrážka nebo se prostě rozčílíme.

    Propojení nitra těla s vnějšími projevy a psychikou má jednu velkou výhodu – umožní nám dopátrat se problému na základě vnějších projevů – odborně se to nazývá „diferenciální diagnostika“. Tradiční čínská medicína nepoužívá žádné přístroje a laboratorní vyšetření, používá vyšetření pohledem, poslechem, pohmatem a zejména pak dotazováním. Silným nástrojem je pak diagnostika podle jazyka a pulzu, právě tyto dvě metody nám velice přesně zobrazí stav organismu a pomohou vyhodnotit průběh léčby. Nechte na sebe vypláznou jazyk svých blízkých a bude překvapeni kolik rozdílů najdete…

    Čínská medicína je stará několik tisíc let, základní spis Huangdi neijing (Vnitřní kánon Žlutého císaře), který tvoří páteř čínské medicíny, se datuje  do let 2697 – 2597 př.n.l. To je více než dostatečná doba na prověření její účinnosti, ale možná vám přijde na mysl, zda je pořád aktuální, zda může léčit i nemoci, které se v té době nevyskytovaly. Může, neboť tradiční čínská medicína nestanovuje léčbu na základě nemoci, ale syndromu, tedy souboru jednotlivých příznaků, které pacient vnímá. Daný syndrom, se pak může projevit více různými nemocemi, avšak léčba zůstává stejná. Naopak jedna nemoc může mít různé příčiny a tedy i léčba bude rozdílná v závislosti na konkrétních příznacích. Čínská medicína nestanovuje léčbu podle nemoci, nýbrž podle syndromu.